VÝZNAM BITVY

„Domažlice měly daleký ohlas, který by neměl zaniknout. Hlas tohoto skvělého ideového zisku pro vývoj nejen svůj, ale i obecný, dosáhl národ, jenž za své nové mravní statky, byl ochoten nejen trpěti, nýbrž i bojovati.“

Rudolf Urbánek, historik, Brněnský rozhlas, 1928

 

„Jakkoli se dnešní Čech staví cize k problémům, o něž se vedl boj na život a na smrt v naší vlasti před 500 lety: obraz toho mravního vzepětí národního, jeho ideového i činného hrdinství a jeho vojenských triumfů, zavazuje potomstvo k úctě a pyšné vzpomínce. V tom duchu může celý náš národ oslavovat den 14. 8. 1431 jako velký den domažlický.“

Josef Pekař, historik, Národní listy, 14.–15. srpna 1931

 

Bezprostředním výsledkem bylo drtivé vítězství husitů, kteří se tak bez výraznějších ztrát vypořádali s poslední vojenskou zahraniční intervencí. Husité opět ubezpečili křesťanskou Evropu o své vojenské neporazitelnosti. S nadsázkou lze říci, že křižáci jim přivezli tučnou kořist přímo do Čech. Po bitvě u Domažlic, která mimo jiné znamenala pro město Domažlice záchranu před vypálením a vyvražděním obyvatelstva, ocitla se revoluce na svém vrcholu. Vítězství husitů u Domažlic přesvědčilo s konečnou platností jejich protivníky o bezvýchodnosti silového řešení situace v Čechách a uvolnilo cestu k vyjednávání.

Po Domažlicích se tón korespondence s Prahou radikálně změnil. Zastáncem nového stylu jednání se stal kupodivu muž, který nedávno tolik horlil pro uskutečnění V. kruciáty a který odhodil u Domažlic svůj kardinálský šat, Julian Cesarini. Zdrcený kardinál se po útěku od Domažlic stal přesvědčeným zastáncem diplomatického jednání a sám se osobně ujal předsednictví koncilu.V listě z Basilejského koncilu zaznívá touha po ukončení období nepřátelství s husity a nabídka příměří a slyšení před slavným koncilem. Na předběžných poradách bylo české delegaci zaručeno bezpečí jak po čas cesty do Basileje, tak i při vlastním pobytu. Katoličtí emisaři rovněž přijali návrh Čechů, stvrzený již oběma delegacemi 18. 5. 1432 tzv. Soudcem chebským, který se stal nejen jakýmsi preliminářem basilejských jednání, ale svým výsledkem vlastně historickým průlomem, který mnozí historici považují za vůbec nejvýznamnější vítězství husitů. Bylo totiž dohodnuto, aby za rozhodující autoritu při vzájemném zkoumání pravdy, byla považována bible. Už to bylo neuvěřitelné vítězství české věci, kdy církev vůbec poprvé v dějinách souhlasila, aby se diskutovalo na podkladě individuálního výkladu bible. A vůbec poprvé v historii nejvyšší orgán katolické církve uznal nenáviděné kacíře za rovnocenné partnery. Na druhé straně bohužel byla zároveň ideologicky připravována, právě v tomto čase největšího husitského triumfu, tragedie bratrovražedné války. Požadavek koncilu zněl rozpustit pravidelné husitské armády. Prokop Holý však vytrvale odmítal,protože tušil, jak by asi basilejské slyšení dopadlo, kdyby husité po tolika letech složili zbraně. A to se potom stalo záminkou pro odpůrce radikálního husitského hnutí k tvrzení, že vlastně polní obce jsou jedinou překážkou dorozumění a dokonce vítězství kalicha.

 

Basilejský koncil

Bylo rozhodnuto, aby reprezentativní české poselstvo, jmenované počátkem září 1432 na zemském sněmu v Kutné Hoře, vycestovalo do Říše na Basilejský koncil přes Domažlice. Poselstvo vyrazilo z Prahy 6. prosince a do Domažlic dorazilo kolem 17. V této delegaci, kterou vedl nejvyšší představitel husitské šlechty a nekorunovaný vůdce českého husitského státu Prokop Holý, byl tehdy, mimo 90 mužů doprovodu složeného ze zbrojnošů a čeledi obsluhující vozy a koně, duchovní výkvět a státnická elita českých husitů. Domažlice tak spatřily Jana Rokycanu, Mikuláše z Pelhřimova, Oldřicha ze Znojma a Petra Payneho. O pobytu delegace v Domažlicích nejsou sice žádné zprávy, ale ví se o povolání Chodů k její ochraně a o doprovodné družině bavorských šlechticů v počtu 32 koní, kteří očekávali husitskou delegaci v Domažlicích na náměstí. V Koubě pak očekávali Čechy 18. prosince vedle kurfiřta Fridricha a falckrabího Jana i pověřenci koncilu biskup Konrád Řezenský a Konrád Eichstattský. Celá výprava i s doprovodem dorazila do Norimberka 21. prosince 1432. Cesta Říší byla perfektně zabezpečena, rozladění u hostitelů způsobil pouze písecký hejtman Matyáš Louda z Chlumčan, který před vjezdem do Norimberka nechal rozvinout korouhve s kalichy a latinským názvem „Pravda nade vším vítězí“, což se nesetkalo s libostí a zbytek cesty již proběhl bez podobných provokací. Matyáš Louda se tak stal autorem sloganu, který ve zkrácené podobě je dodnes součástí prezidentské standarty. Z Ulmu převzal českou delegaci sám Zikmundův říšský místodržící Vilém III. Bavorský a 4. ledna roku 1433 došlo k historickému vstupu Čechů do Basileje. Basilejským úřadům se podařilo částečně splnit i žádost koncilu, aby po dobu jeho trvání byly zakázány hazardní hry, veřejné pití alkoholu, aby nevěstky nechodily veřejně po ulicích a byl dodržován zákaz nošení zbraní.

Samotné rozhovory trvaly od 16. ledna do 8. dubna, tedy skoro čtvrt roku. Češi na prvních schůzkách velmi kvalifikovaně objasnili svou věrouku i důvody odchylek proti katolickým kánonům. Obhajoby přijímání pod obojí se ujal mistr Jan Rokycana, Mikuláš Biskupec zdůvodnil artikul o rovném trestání zjevných hříchů bez ohledu na postavení toho, kdo se jich dopustil, dnes bychom řekli jakési zbavení poslanecké imunity a mluvčí sirotků Oldřich ze Znojma bránil článek o svobodném hlásání slova božího. Petr Payne, zvaný Engliš, skvěle zdůvodnil požadavek chudoby kněžstva a zákazu světského panování církve.

Řečníci z řad církevní inteligence se před příjezdem české delegace dokonce cvičili v jakýchsi modelových disputacích, kdy jeden hrál husitu šermujícího kacířskými argumenty a oponent trénoval reakce.

Okázale přátelská setkání a soukromá přijetí v průběhu koncilu, např. Prokopa Holého samotným prezidentem koncilu, kardinálem Cesarinim, měla, zdá se, zjistit, zda by se některý z českých politiků nedal třeba nějak zviklat. Slyšeníze strany katolické církve se uměle protahovala, např. prelát Jan Stojkovič odporoval Rokycanovi projevem trvajícím 11 dnů. Jednání byla hnána do slepé uličky.

Přesto, že česká delegace zanechala vynikající dojem díky své vzdělanosti, svému sebevědomí i sebeovládáním, nic to nezměnilo na skutečnosti, že výsledky rozhovorů byly téměř nulové. Jednání alespoň vyústilo v dohodu, že kontakty tím nekončí a jednání budou pokračovat v Praze. Vždyť přece Basilej a Praha vedou rovnoprávný dialog, to byl vlastně pravý výsledek onoho triumfálního slyšení husitů, od kterého si tolik slibovali.

Basilejská kompaktáta (podepsaná v Jihlavě) jsou výsledkem ujednání mezi koncilem a zástupci husitských Čech z roku 1436. Zaručovala přijímání pod obojí a přikazovala všem křesťanům, že nesmí činit Čechům a Moravanům bezpráví a že je nesmí nikterak hanět. Kompaktáta zůstala mezi základními právními dokumenty českého státu až do doby Jiřího z Poděbrad, kdy je v roce 1462 odmítl papež Pius II. Jiříkovi potvrdit s odůvodněním, že byla ujednána jen pro nejstarší generaci husitů.

Dvě kompaktátní desky z kaple Božího těla na pražském Karlově náměstí s citátem usnesení Basilejských kompaktát v češtině a latině, podepsaným papežem a císařem, vytesané do kamene.

Dvě kompaktátní desky z kaple Božího těla na pražském Karlově náměstí s citátem usnesení Basilejských kompaktát v češtině a latině, podepsaným papežem a císařem, vytesané do kamene.
Dvě kompaktátní desky z kaple Božího těla na pražském Karlově náměstí s citátem usnesení Basilejských kompaktát v češtině a latině, podepsaným papežem a císařem, vytesané do kamene.
 

Použité zdroje:

Hora, P.: Toulky českou minulostí, II. díl, Práce 1991, edice Kamarád

Multimediální CD ROM Husitství a Literatura, Husitské muzeum Tábor

Kardinál Giuliano Cesarini, účastník V. křížové výpravy do Čech a předseda basilejského koncilu. Medaile uložená v londýnském Britském muzeu
Kardinál Giuliano Cesarini, účastník V. křížové výpravy do Čech a předseda basilejského koncilu. Medaile uložená v londýnském Britském muzeu

 

Prokop Holý v čele českého poselstva přijíždí do Basileje. Kresba Mikoláš Aleš
Prokop Holý v čele českého poselstva přijíždí do Basileje. Kresba Mikoláš Aleš

 

Basilejská katedrála, tyčící se nad Rýnem, byla místem plenárních zasedání koncilu. Kresba Emanuel Büchl (kolem 1760)
Basilejská katedrála, tyčící se nad Rýnem, byla místem plenárních zasedání koncilu. Kresba Emanuel Büchl (kolem 1760)

 

Obsáhlý článek historika Josefa Pekaře „Triumf domažlický“ uveřejnil na pokračování ve dnech 14.–15. srpna 1931 deník Národní listy. Od slavné bitvy tehdy uplynulo přesně 500 let.
Obsáhlý článek historika Josefa Pekaře „Triumf domažlický“ uveřejnil na pokračování ve dnech 14.–15. srpna 1931 deník Národní listy. Od slavné bitvy tehdy uplynulo přesně 500 let.
Článek ve formátu PDF

 

Proslov Dr. Miloše Biče z oslav k 500. výročí bitvy v Domažlicích.

Proslov Dr. Miloše Biče z oslav k 500. výročí bitvy v Domažlicích.
Proslov Dr. Miloše Biče z oslav k 500. výročí bitvy v Domažlicích.
Článek ve formátu PDF

 

Článek k 500. výročí v Poslu od Čerchova.
Článek k 500. výročí v Poslu od Čerchova.
Článek ve formátu PDF

 

Článek k 500. výročí v Domažlických novinách.
Článek k 500. výročí v Domažlických novinách.
Článek ve formátu PDF

 

Článek o významu bitvy u Domažlic v Poslu od Čerchova.
Článek o významu bitvy u Domažlic v Poslu od Čerchova.
Článek ve formátu PDF